Nemám ráda zařizovat něco s dětma. Dneska jsme museli do spořky, byla s náma jen Viktorka, Domča byl ve školce. Když někam jdeme, tak se po minutě nuděj...a pruděj....Viktorka dneska byla ukázněná, ani se nehnala k barelu s vodou na občerstvení, ani nezačala škemrat u přepážky o bonbon. Způsobně seděla a klátila nožičkama. Sedíme...čekáme až na nás přijde řada. Do spořky vstoupí stará paní s šátkem na hlavě. Seděli jsme hned vedle stojanu, na kterém se mačkají pořadová čísla, takže tam zamířila i stará paní. Viki už jí zbystřila od dveří a viděla jsem její rentgenový pohled, kterým stařenku zkoumala. A pak to začalo: mami co to je?...dělám že neslyším...mami co to je? co to je?? co to je?? furt dělám že neslyším, protože tuším trapas.
Mami je to ježibaba? Opravdu? Je to ježibaba? Je to ježibaba? No jo, ve školce totiž každý den vidí nad schodištěm obrovský obraz, kde je ježibaba s šátkem na hlavě, tak jí to paní asi připomněla.
Takové trapasy jsou krásně,úsměvné a umím si představit onu situaci. Vikča bleskově vyhodnotila, že bába s šátkem jako ve školce musí být určitě ta ježibaba ale pozor, nejde přece o obrázek ze školky, v tomto případě se jedná o něco živého a tak celkem správně se dotazovala mámky ..." je to ježibaba ???"....
OdpovědětVymazatNo a co mamka ??? V tak důležitém okamžiku pro Vikču. Mamka (neslyší) nic neříká a tak to vyřeší sama, je to určitě opravdová živá ježibaba !!!!!
Škoda, že tam nebyl Domča ten by to sestřičce určitě vysvětlil .