Dnes si dovolím překopírovat sem kousek z článku blogu Martina, který ráda čtu. Martin má dva malé a šikovné klučíky. Bohužel jejich maminka zemřela krátce po narození jejich druhého chlapečka a Martin kluky vychovává sám a hezky o tom píše. Tentokrát jsem se musela zasmát a jen souhlasit. U nás je ta rivalita taky velká, v jednom kuse se poštuchují, jeden řekne NE a druhy hned na to ANO a takle se vydrží hádat do té doby než přijdu já a zahlásím hlasitě DOST! A nedávno jsem je přistihla jak si spolu hrají, skládali magnety do knížky podle tvaru a Domča to Viktorce krasně vysvětloval a ona ho poslouchala.Hned jsem to vyfotila a vypadá to, že dlouho zase takovou fotku nevyfotím.




Už párkrát jsem si všimnul, že zatímco Martínek ve své večerní modlitbě většinou děkuje nejenom za tátu (za den, za maminku, za návštěvy atd.) ale i za bráchu, tak menší Ondra bráchu často nezmiňuje.

Tak jsem se Ondry nedávno ptal, zda nepoděkuje taky za svého staršího bráchu. Zrovna ten večer krátce předtím Martínek pěkně děkoval "za svého mladšího bráchu a za to, že ho můžu naučit plno věcí".

Ondra tedy mojí výzvu přijal a spustil: "Pane Bože, děkuju Ti, že mám takovou sílu, že bráchu přeperu. Amen."

Tak jsme se s Martínkem smáli a já Ondrovi řekl, že to se mi zrovna moc nelíbí a jestli to nechce zkusit ještě jednou.

Ondra tedy svoji modlitbu přeformuloval: "Pane Bože, děkuju Ti, že mám tak silného bráchu... a že já mám taky sílu. Amen."

To už bylo lepší.


Vím, že sourozenecká rivalita je normální a jsou to často právě ti mladší sourozenci, kteří se s tím vyrovnávají po svém, leckdy agresivněji než ti starší