Momentálně mám rozečtenou knížku od Táňy Kejvalové:Šílené broskve a jiné zážitky. Je to hodně pohodová knížka, která zachycuje humorné epizody ze životního období, kdy matka se sklony k recesi vychovává sama své děti. Snaží se nahradit i otcovskou výchovnou složku, ze zdánlivě banálních situací vznikají sitace absurdní., např. :
"Kluk miloval vše co lezlo, hybalo se, plazilo nebo lítalo. Podle toho vypadal občas náš byt. Synek nám připravoval nejrůznější překvapení, z nichž některá hraničila s těžkými infarkty. A tak jednou v kuchyni, chtějíc zažehnout teplo v podobě plynového sporáku, jsem sáhla po krabičce zápalek. Krabička to byla velká,tzv. rodinné balení a byla přímo úměrná velikosti následné infarktové situaci. V téže vteřine, kdy jsem otevřela krabici, byl můj obličej zasažen tisíci neznámých projektilů, cosi divoce vystřelovalo z krabičky do všech stran, mizejíc následně v prostoru kolem mne, ba i v záhybech a výstřihu mého oblečení. Ukázalo se, že synáček napěchoval do krabičky stovky cvrčků, neznámo za jakým účelem. Byl to naprosto nečekaný útok, smrtelně jsem se lekla a dlouho jsem se nemohla vzpamatovat. Ještě mnoho dní poté mi cvrlikaly zásuvky, skříně a nábytek vůbec. "
Ale najdou se tu i věci k zamyšlení:
"Vnímání okolního světa dětmi je tak odlišné! Co my o tom víme, vždyť sami jsme už dávno zapomněli, jak hluboký a bezedný může být dětský žal, ale co horšího-ve své dospělácké zkostnatělé důstojnosti ztrácíme i schopnost intenzivního vnímání chvilek normální lidské radosti ze života, prostě z toho, že tu jsme"
Žádné komentáře:
Okomentovat